Stopařův průvodce po Mělníku

Tak v kontextu předchozích událostí a vyjádření jsem učinil malou revizi publikovaných textů. Došel jsem k poznání, že jsem možná vědma či senzibil. Sice nevím, kdy a kde bude jaká bomba, ale zřejmě poznám i to, jak a co se stane v našem městečku.

Webová prezentace MKD Mělník koncem února opět dostala změny, kterou jsem předvídal, pravda, v minimálně odlišné variantě. Při předpokládaném termínu spuštění nových stránek nedošlo k posunu na září 2007, ale dokonce na dobu neurčitou, která je zřejmě volena v kontextu poznání, že tvorba www stránek (jestli se dá toto označení použít) je nad síly týmu vedoucího MKD. Rychlost a časování těchto úprav je opravdu zarážející.

Prostor pro spekulace zde nevytvářím já prezentací svého názoru, ale odpovědná osoba balamutící návštěvníky stránek opakovanou změnou termínů a slibováním něčeho, co sama není schopna splnit. Prostor pro pochybnosti pak vzniká zejména v oblasti důvěryhodnosti a schopnosti dostát svého slibu, zejména jedná-li se o námi VYVOLENÉHO, kterýžto má plnění slibů v popisu práce. Plně funkčních a validních stránek se zřejmě nedočkáme nikdy a zůstane nám pouze prodej bot a jiných "krámů", zatímco ve vedení se bude sřídat tanečník za tanečníkem, kteří budou stále tančit kolem horké kaše popjevujíce si známý hit "Já na to mám......".

Váš

Stopař

P.S. Dalším skvostem mezi weby jsou stránky www.melnik.info

Koncem minulého měsíce jsem přemýšlel jak vlastně uzavřít debatu na téma VŘEDU II, kteréžto téma jsem zařadil na pořad dne na základě prosby mého věrného kritika p. Patočky.

Tak jsem si udělal čas a přečetl si radniční zpravodaj a s potěšením musím konstatovat, že jsem se dostal až na titulní stranu. Osoba autora a jeho názory nejsou pro mne zrovna ideální představou, ale máme demokracii a svobodu slova, kterou ctím a jsem jejím maximálním zastáncem.

Za sedmero horami, za sedmero řekami bylo nebylo malé městečko. Bylo nebylo krásné na břehu řeky, na kopci a bylo odevšad vidět. Byl nebyl tam zámeček, byla nebyla tam vyhlídka, ze které bylo vidět zemi mlékem a strdím oplývající. Všichni žili spokojeně, někdo však spokojeněji než ostatní. Všichni se měli rádi, někdo se však měl více rád a někdo méně. Žil byl tam král a jeho poradci, žili byli tam jejich poddaní a také tam byli různí poutníci, kteří jezdili právě na krásnou zemi mlékem a strdím oplývající se dívati. Trefili vždy, městečko bylo vidět z veliké dáli, každý ho poznal na sto mílí, dokonce i když pršelo, sněžilo nebo byla mlha. Poutníci a zbloudilí kupci tam vždy našli útočiště v době nečasu a nevlídných podmínek. Mnohdy krásná "panoramata" zachránila život i starousedlíkům či malým dětem, kteří hledali svůj ztracený domov.

Jeden den se však stala velice zvláštní věc. Poutníci a kupci přestali hledat útočiště, začali se ztrácet nebohé děti, nikdo městečko nenavštěvoval. Všechny to velice mrzelo, truchlilo se a lkalo, že městečko už není, co bývalo. Nedivil se nikdo, když vyjel z městečka a když se vracel nemohl najít cestu do svého útulného domova. Neviděl a nemohl najít cestu, chybělo jim staré známé "panoramato". Neviděli městečko, nemohli ho najít a netrefili. Ve městě se usídlil někdo, kdo nekoukal a nedbal. Nebylo vidět, postavil tam GARÁŽ.

Teď už je vše skoro jako bývalo, poutníci už totiž vědí, co mají hledat. Hledají GARÁŽ. Do městečka proudí zase trochu více lidiček, ale ty "panoramata".

Stopař